Ať to není tabu

Když se Markétka podruhé léčila s nádorovým onemocněním, začala si psát blog s názvem Onkoteen. Na něm se snažila přiblížit vrstevníkům i dalším lidem ze svého okolí, jaké to je žít s onkologickou diagnózou. Během léčby si totiž uvědomila, že její kamarádi ani spolužáci nemají o dětské onkologii téměř žádné znalosti. Nevěděli, proč jí padají vlasy, jak probíhá chemoterapie ani proč během ní nemůže vycházet mezi lidi. Nevěděli, jak se k ní vlastně mají „správně“ chovat. Markétka také měla z vlastní zkušenosti pocit, že téma dětské onkologie je v České republice tabu, lidé se o něm zdráhají mluvit a cíleně se mu vyhýbají. Někteří z nich si z důvodu nedostatku informací dokonce mohou myslet, že nádorové onemocnění je u dětí velice vzácné nebo dokonce nemožné.

Hlavním posláním osvětové kampaně spolku Nové háro, která nese název „Ať to není tabu“, je tedy zvýšení celkového povědomí o problematice dětské onkologie a také detabuizování tohoto tématu.

Proč je důležité mít povědomí o dětské onkologii?

Povědomí nejen o nemoci samotné, ale také o tom, jak ovlivňuje děti, kterým zasáhla do života, je velmi důležité hned z několika důvodů.

  1. Rozpoznání varovných příznaků: Znalost varovných příznaků dětských nádorů zvyšuje šanci na včasný záchyt onkologického onemocnění. Včasné podchycení je přitom klíčové – pokud se nemoc podaří diagnostikovat včas, šance na uzdravení je několikanásobně vyšší.
  1. Správné chování k nemocným: Ti, kteří o dětské onkologii mají bližší informace, dovedou s nemocnými dětmi snadněji komunikovat a lépe se do nich vcítit. Častým problémem, který pramení z nedostatečné informovanosti, je totiž špatné chování směrem k malým pacientům. Týká se to především kamarádů a spolužáků, kteří nevědí, co se s jejich vrstevníkem děje. Od toho se odvíjí, že si nejsou úplně jisti, jak se k němu mají chovat. To má nežádoucí účinky na pacientovu psychickou pohodu a bohužel to mnohokrát ztěžuje celou léčbu. Vyléčené děti navíc mají mnohdy problém se znovu plně zapojit do kolektivu, protože spolužáci se jim smějí, že nemají vlasy nebo mají dokonce obavy, že je nádorové onemocnění nakažlivé.

Krátký pohled do historie dětské onkologie u nás:

  • 60. léta 20. století – onkologicky nemocným dětem se začal v tehdejším Československu věnovat lékař a profesor Josef Koutecký
  • 1974 – vybudována samostatná Stanice dětské onkologie
  • 1978 – vznik Oddělení dětské onkologie, jehož se stal profesor Koutecký primářem
  • 1. června 1983 – vznik první samostatné Kliniky dětské onkologie ve Fakultní nemocnici Motol, kde sídlí největší pracoviště pro léčbu dětských malignit v ČR dodnes

Úspěšnost léčby a její vývoj:

Úspěšnost onkologické léčby u nádorů v dětském věku byla v 70. letech v naší zemi prakticky nulová. Přežívalo kolem 3% dětských pacientů, 97% dětí své onkologické diagnóze podlehlo. Postupně se prognóza dětských pacientů zlepšovala a to především díky rozvoji specializovaných pracovišť s moderním diagnostickým a léčebným vybavením. Na přelomu 20. a 21. století dosahovala úspěšnost léčby dětských onkologických pacientů v České republice 83%. Úspěšnost léčby nadále pozvolna stoupá a v současné době se naprostá většina dětí a dospívajících vyléčí. Mnohdy si ale nese dlouhodobé následky.

Videa

Přehrát video

Hledej / označuj